Projekt Rubikon - etická výchova

Před 14 dni jsem dětem spustila scénář Potopa. O ničem jsem jim neřekla, ale první, čeho si v obchodě všimli, byli pytle s pískem. Minulý týden se scénář automaticky spustil a sledovala jsem reakce dětí. Ti, kteří si koupili pytle s pískem, aniž by věděli, oč běží, udělali dobře. Hloupí nejsou, potopa bylo první, co je napadlo vzhledem k počasí, které venku panovalo. Reakce byly zajímavé. Ti, co měli vetší množství peněz, nebáli se koupit si daleko víc pytlů, kterým si domeček ochránili. Dva ze třídy se domnívali, že bude stačit jen jedna vrstva okolo baráčku, ale poté zjistili, že jim to tolik nepomohlo. Nikdo jim to prý neřekl! ...což měl být můj záměr...Po scénáři se v obci objevilo spoustu odpadků, které se váleli všude. Parta dětí se ihned pustila do práce a začali s úklidem obce. Závěrem jsem se dětí ptala, jestli si myslí, že by byli schopné na opravu poškozeného baráku našetřit. Jeden byl rezolutně proti šetření, ostatní se přikláněli k názoru, že by to zkusili mít více času. Rytíři tentokráte byli dle mého názoru trochu sobečtí, věděli, že by eventuelně na opravu měli, avšak nenabídli pomoc jiným. To mě trochu zamrzelo, ale právě probíhá další výuka, tak budu sledovat, co se bude dít dále. Stále tu slyším..."Ježiši, já mám barák tak zdemolovaném...", tak čekám, kdo se ozve, co dále.

Rubikon je počítačová hra. Na naší škole ji hrajeme naše třída 7. A a vedlejší třída 7. B. Hru si můžeme hrát doma a každý pátek ve škole. Jsme rozděleni na dvě skupiny: jedna chodí hrát Rubikon nultou hodinu od 7:00 do 7:45 hodin a druhá skupina hraje hru pátou vyučovací hodinu místo výchovy ke zdraví. Kdo chce, a hlavně kdo nemá přístup na internet, a tudíž nemůže hrát ve svém volnu doma, anebo mu hra nejde nainstalovat, může chodit každý týden v pondělí do kroužku Rubikon do školy. Kroužek vede paní učitelka Lenka Šulcová od 14:00 hodin v počítačové učebně. Do hry vstupujeme po nainstalování zadáním svého loginu a hesla.
Každá třída má ve hře svůj ostrov a na něm svoji obec. Každý z nás děvčat a chlapců má v obci svůj domek a svoji postavu. Ta postavička - to jsem já. Mám jedno očko, veliký nos, čtyři zelené prsty na obou rukách i nohách a při chůzi se kolébám. Jsme opravdu legrační. Chodíme do obchodu, kde si nakupujeme jídlo, pití, oblečení a nábytek do svého domku. Na radnici si čteme vzkazy, které nám píše starosta - naše paní učitelka třídní.
Skoro všichni učitelé nám do hry zapisují známky, za které dostáváme peníze. Ty nutně potřebujeme, vždyť si musíme koupit jídlo, jinak bychom zahynuli hlady. Samozřejmě za jedničky máme více peněz než za dvojku. Také záleží na tom, jestli je to malá, velká, nebo čtvrtletní známka. Vyučující nám mohou zapisovat i pochvalu a pokárání, za práci navíc dostaneme odměnu v penězích. Náš starosta nám dává i finanční půjčku, a to těm, komu se ve škole moc nedaří, komu hrozí bankrot.
Kromě stavu našich financí si sledujeme také auru, to je mlha kolem postavičky. Může být průhledná - neutrální, ale také se může zbarvit domodra, to je dobré, nebo dočervena, což není dobré, takovou auru má nějaký „zlobivec". I takové ve třídě máme. Šikovní hráči, kteří pomáhají druhým ve třídě, nebo udělají něco navíc, mohou být povýšeni do rytířského stavu. Máme už sedm rytířů, ale z toho pouze jednoho rytíře - chlapce, ostatní jsou rytířky. Dobré je, že rytíř dostává rentu, a ne malou. Rytířem nemusím být navždy, když se pohorším, mohu být starostou sesazena.
Naše obec zatím nemá název. Podali jsme několik návrhů a budeme o nich hlasovat. Schválená však máme pravidla, která musíme dodržovat. Je jich celkem sedm: 1. Chováme se k sobě kamarádsky, slušně a pomáháme si. 2. Chráníme svůj majetek, ale i majetek svých spoluobčanů. 3. Radíme se o životě v obci. Každý z nás se může svobodně vyjádřit, ale respektujeme názor většiny. 4. Vyjadřujeme se slušně, bez emocí a vulgarismů. 5. Respektujeme našeho starostu. 6. Na úřední desce se informujeme o dění v obci. 7. Platíme daň z příjmu ve výši 20% do obecní pokladny.
Zaplacení daně, tj. dluhu nám musí paní učitelka připomínat. Také nás nabádá, abychom dali peněžní dar do obecní pokladny. Paní učitelka jako starosta obce nám také občas nějakou částkou přispěje. Za obecní peníze si můžeme koupit různé speciality, jako například vlajku, molo na rybaření, vězení pro zlobivce, hřiště, fontánu a most. Tato speciální nabídka je však drahá, tak nám paní učitelka koupila hřiště ze svého, abychom si mohli hrát fotbal. Když jsme trochu naplnili obecní pokladnu, odhlasovali jsme nákup vlajky a mola, můžeme tedy i rybařit. Někdy ale chybí žížala v obchodě, tak musíme počkat, až se doplní zboží. Při poslední hře jsme odhlasovali nákup vězení. Někteří naši občané byli proti, zřejmě z obavy, že budou jeho prvními obyvateli. A stalo se, máme první uvězněné. Dva „zlobily" a dva „lupiče".
Naším současným cílem je dát dohromady pět miliónů korun Rubikonu. Tolik totiž stojí most, který si postavíme k jinému ostrovu, kde sídlí jiné obce - třídy hrající Rubikon, a který nás k nim dovede. Už nyní se těšíme, že poznáme nové lidi a jejich zvyky. Pět miliónů je strašně moc peněz, ale věříme, že nás v tom naše třídní a ostatní učitelé nenechají, že nám budou zapisovat známky a udělovat finanční odměny, pokud si je zasloužíme.
Hra Rubikon se mi líbí: je jako reálný život, chodíme nakupovat, musíme se snažit ve škole jako v práci, abychom vydělali více peněz a mohli si vybavit domek a zlepšit prostředí v obci.
Uvítala bych více možností společných aktivit, jinak se mi Rubikon velmi líbí.

Rubikon hrajeme v pátek rozděleni do dvou skupin v různou dobu. Jedna část dětí si musí ráno přivstat a jít na nultou hodinu, která začíná od 7. hodiny. Druhá část, která je složena převážně z dojíždějících, hraje Rubikon tentýž den od 11, 50 hod. Rubikon po dobu zavedení do výuky nahradil vyučovací předmět výchova ke zdraví.

V době testovacího nasazení Rubikonu do výuky docházelo k častým chybám při hraní, co se týče technického pozadí hry. Děti z ranní skupiny asi 3x ráno vstávaly zbytečně, neboť hra po příchodu do školy nebyla funkční. Tímto vznikla u většiny jakási prvotní averze vůči Rubikonu a nedůvěra. Dnešní děti jsou zvyklé na technicky dokonalé hry se zajímavým dějem, efekty a grafikou. Toto v Rubikonu postrádaly. Samozřejmě jim bylo pilotní učitelkou vštěpováno, že se jedná o pilotní projekt, kde je třeba být trpělivým. Jenže toto nepochopí mnozí dospělí a chtějme to po dětech! Obdobně jako v ostatních pilotních školách žáci se snažili zjistit, co hra umožňuje. Takže docházelo k jevům jako topení spolužáka, mlácení spolužáka čímkoliv, vykrádání příbytků... Nutno říci, že toto chování bylo u menší části třídy a především u chlapců. V obecné rovině dětem bylo vštěpováno opakovaně pilotní učitelkou, o čem hra je, a postupně se vztahy ve vesnici zlepšovaly.

Od února 2010 „vypukla" ostrá verze hry. Pan ředitel Procházka podpořil pilotní učitelky a došlo k dohodě, že učitelé 7. tříd známky budou zapisovat individuálně každý za svůj předmět. Tak se i ve většině případů děje. Trochu nastal zmatek v zápisu známek v době, kdy hra byla programátory resetována, kdy někteří kolegové a kolegyně opakovaný zápis nelibě nesli. Někteří napsali známky znova, někdo začal zapisovat dále. Toto jsme nechali na vůli učitelů. Celkově zatím mají učitelé tendenci spíše zapisovat pouze známky z předmětu a nikoliv chování. Chování komentuje menšina. Samozřejmě pilotní učitelky nabádají kolegy a kolegyně ke spolupráci a doufají, že časem se stav zlepší.

Dění ve vesnici se rozběhlo naplno. Po sestavení pravidel, které nedalo velkou práci, protože děti jsou zvyklé na tuto činnost začátkem každého školního roku ve své třídě, došlo k hlasování o daních, kdy po diskuzi se děti nakonec zřekly prvotního nápadu platit stejnou daň pro všechny a rozhodly se pro placení daní ve výši 33% ze zisku. Jelikož celkově není možnost utratit peníze vzhledem k dosavadní vybavenosti vesnice za mnoho různorodých věcí, mezi dětmi panuje velká chuť dosáhnout alespoň společného cíle, na který se vždy skládají v podobě finanční sbírky ve vesnici. Netuším, zda by nastala stejná situace, kdyby děti měly více možností a větší výběr při individuálních privátních nákupech, ale nyní jsou velmi solidární a konto ve finanční sbírce roste. Přispívá opravdu každý. Daně taktéž platí všichni vzorně a v termínu. Agresivita ve vesnici s nástupem ostré verze taktéž téměř vymizela. Dětem jde o to, aby postavičky zůstaly „živé". Vzájemně si pomáhají i dary. Nastala např. situace, kdy chlapec zůstal dál od vesnice bez energie a téměř bez potravin a ostatní mu pomohli s návratem domů. V hodině ve škole to vypadá, že hra děti baví. Technicky se skutečně zdokonalila v porovnání s testovacím obdobím. Většině dětí funguje doma hra, což se taktéž zlepšilo oproti testovací verzi. Bohužel děti moc mimo školu hru nenavštěvují. Často čtu v chatu hlášky typu: „Tady je nuda." Kolegyně Lenka Šulcová otevřela odpolední kroužek mimo vyučování, kam můžou žáci a žákyně přijít a hrát Rubikon. Moc velký zájem o kroužek zatím není. Děti mi nezřídka pokládají otázky na konkrétní věci, které jim ve hře chybí, o kterých hovořily s panem L. Grohem, a opět se ukazuje jejich netrpělivost. Chtěly by, aby hra postoupila dál. Nyní jsme ve stádiu, kdy děti mají molo, které si koupily ze společné sbírky. Dále pak hlasovaly o další věci, kterou by si přály zakoupit ze společných peněz. Rozhodovaly se mezi fotbalovým hřištěm a mostem. Most po hlasování vyhrál. Získat potřebné prostředky na most bude opravdu velmi náročné. Ve třídě byli starostou určeni zatím čtyři rytíři. Jsou to žákyně a žák, kteří mají kladné hodnocení od vícero učitelů za různé aktivity. Tito pomáhají, jak se dá, se sbírkou vesnice. Rytíři dle pravidel vesnice tvoří společně se starostou jakousi radu vesnice, která může rozhodnout ve sporných případech. Aby děti však měly možnost využít i krom mostu další vymoženosti, které hra skýtá, rozhodla jsem se v roli pilotní učitelky použít koupi hřiště jako motivaci k dobrému chování během nadcházející čtyřdenní ekologické exkurze třídy, jež nás v nejbližší době čeká. Za dobré bezproblémové chování dětí koupím do vesnice hřiště. Řekla jsem jim to ještě před akcí. Tak uvidíme, zda to dopadne. Rubikon je hra, která dle mých zkušeností dokáže děti motivovat k lepšímu chování v případě odměny za toto chování. Mám konkrétně například na mysli neustálé řešení problému s nepořádkem v mé třídě. Služba na úklid (mazání tabulí, kontrola pořádku ve třídě po skončení výuky...), která se každý týden mění, plnila často svou funkci liknavě. Nyní máme mezi sebou dohodu, že jestliže bude pořádek během týdne ve třídě, služba dostane za to kladné body do Rubikonu. Zda odměnu finanční či vzrůst aury, to záleží na starostce, která službu posoudí. Paní uklizečka si zatím tento systém pochvaluje, protože již nemusí řešit po vstupu do třídy pohled na ohromující nepořádek. Pozor, neznamená to, že děti třídu nějakým způsobem stírají či tak! Hlavní úklid neustále leží na paní uklízečce. To jen na vysvětlenou.  Tento systém se zatím v mé třídě osvědčil. Možná někomu přijde tento systém za strany dětí jako vypočítavý, ale každopádně nese zlepšení pořádku ve třídě, což splňuje svůj účel. Taktéž jsem si všimla, že i děti s horším chováním se snaží stát rytířem. Někdy to dělají značně „nešikovně", např. tím, že nakoupily mnoho jídla, aby na ostatní nezbylo, pak ho rozdávají a čekají, kdy se jim zvedne aura. V tom je skutečná vypočítavost. Na druhou stranu mě docela udivilo, že rytířství je pro děti v tomto věku tolik důležité. Touha po získání rytířství vzrůstá s přibývajícím počtem rytířů ve třídě. V současné době řešíme ve vesnici název. Chystáme se na hlasování a obhajobu vítězných návrhů a opětovné hlasování konečného názvu.

Rodiče byli o hře informováni podrobně na podzimní třídní schůzce. Při nastartování ostré verze písemně dostali zprávu, že mohou sledovat hru, chování a prospěch dítěte doma v počítači. Zatím neregistruji žádnou reakci ze strany rodičů. Pouze jedna maminka vyjádřila přání, zda by nebylo možné do hry nahlížet jinak než nainstalováním hry do PC. Nechce si stahovat do svého PC celou hru. 27. 4. 2010 proběhnou na naší škole třídní schůzky, kde zřejmě nějakou reakci rodičů na Rubikon zaznamenám.

Na závěr pár nápadů ke hře:
Z pohledu pilotní učitelky bych chtěla navrhnout pár zlepšení v administraci. V tuto chvíli velmi postrádám ankety, ty však zřejmě brzy budou připraveny. Uvítala bych, aby průběh a výsledky anket byly zobrazovány nejen ve hře na radnici, ale i v administraci. Dále bych si dovolila navrhnout, zda by bylo možné, aby osobní zprávy od dětí starostce se taktéž zobrazovaly v administraci a nikoliv jen ve hře v domě. Děti navrhovaly, zda by bylo reálné vidět při hře aktuální výši daně, kterou budou platit. Prý by se jim lépe hospodařilo s penězi, pakliže by toto číslo viděly.

Závěrem chci říci, že hra je pro mě dalším a zajímavým prvkem komunikace třídní učitelky se svou třídou. Myslím si, že mi dává možnost více proniknout do vztahů ve třídě a být dětem blíž.

Rubikon v naší třídě není zařazen do výuky některého z výchovných předmětů, ale věnujeme se mu po vyučování.
Po počátečním nadšení a očekávání hry začal zájem některých žáků, možná s odkládáním ostrého startu, ochabovat. V rozhovorech říkají, že nemají co dělat, když se připojí a jsou sami nebo jich je připojených málo, že už prozkoumali terén obce a možnosti hry.(Možná se projevilo i to, že 10 žáků chce jít ze sedmé třídy na gymnázium a pokračování Rubikonu by se jich netýkalo.) Přípravný provoz měl být určitě kratší. Proto je dobré, že už se začalo naostro. Někteří žáci se zpočátku chovali jako v přípravném provozu, i přes varování skupovali zásoby, nepoctivě obchodovali, mlátili se a strkali spoluhráče do vody. Po zjištění následků tohoto neuposlechnutí (vzniklé dluhy a špatná karma) se začali bát, že budou vlastně mimo hru, a to také přispělo k zmenšení jejich zájmu. (Tito žáci mají podobný přístup k pravidlům i mimo Rubikon.)
Projednávání pravidel života v obci proběhlo v několika hodinách. V první hodině děti dostaly za úkol rozmyslet si pravidla, podle kterých by se měl řídit život v obci a jak budou platit daně. Protože tuto hodinu navštívil Mgr. Ladislav Groh, děti využily větší část hodiny k besedě o Rubikonu. (Jejich dotazy a návrhy převážně směřovaly k dalšímu vývoji hry.) Následující hodinu jsme pravidla soužití projednávali. K návrhům, k projednávání a k odhlasování zákonů přistupovali žáci velmi rozumně, práce je bavila. Na daních se domluvili bez problémů, zvolili jednotnou daň. Podle očekávání se ale projevila jejich snaha dát na společné konto menší částku. Dávám jim tedy tento domácí úkol.(28 lidí si dalo za cíl pořídit si společně důležitou věc v ceně 5 000 000 korun. Rozhodli se, že každý přispěje týdně částkou 500 korun. Kolik týdnů by museli spořit?) Projednání restrikcí nám vyšlo až na další hodinu. V té se podařilo některým žákům, právě těm, kteří měli problémy s aurou a dluhy, možná z obav, že to budou právě oni, kteří budou postihováni, ovlivnit ostatní, aby sankce byly co nejmenší. Později ale většina dětí postupně vyjadřovala nesouhlas a chtěla nové projednání sankcí za porušování zákonů.
Zamýšlím vytvořit (zatím asi dvoučlenný) poradní tým starosty, zvolený dětmi, se kterým bych projednával záležitosti, o kterých rozhoduje starosta (pochvaly, pokuty apod.)
Je třeba, aby se pracovalo, aby scénáře fungovaly, aby děti viděly, že tato hra má smysl, když společně řeší úkoly, ne když se osamoceně nudí ve vesnici.

V únoru započal ostrý provoz Rubikonu, na který se žáci díky delší pauze začali opět těšit. Bohužel žáci se velmi těžce zbavují návyků, které získali v průběhu zkušebního provozu. Stále si ne zcela uvědomují, že jejich postavička je smrtelná a že cílem hry není rozdávat údery na všechny strany. Takové chování je však zcela pochopitelné podívame-li se na věc očima žáka, který chodí hrát počítačovou hru právě proto, aby dělal to, co ve skutečnosti nemůže - zabíjel, kradl nebo ignoroval nebezpečí. Kdyby Rubikon jednoho dne sloužil k tomu, aby děti začaly o něco dříve chápat, že počítačové pracují s absurdním chováním více než by splnil očekávání.
Hned při prvním zapnutí Rubikonu se nám tedy stalo, že se žáci na potkání bouchali a na monitoru neustále problikával nápis „Třísk" a „Prásk". Po dvou hodinách a neustálém vysvětlování, že si tím poškozují auru, začínají žáci chápat, co to znamená a začínají se k sobě chovat ohleduplněji.
Žáci si také vytvořili zákony obce i se sankcemi, které trestají útok na zdraví virtuálních osob, přesto se opět našel jedinec, který nelenil a postavičky, které spaly na volném prostranství naházel do vody, není bez zajímavosti, že spáchal virtuální sebevraždu, aby zakryl svůj čin. Nevydělil se tak však pouze ze třídy virtuálně ale i skutečně, kdy se na něho ostatní dívají s nepochopením a odsuzují ho.
Žáci s povděkem kvitují, že jim do Rubikonu jsou zapisovány známky a že jim přibývají na kontu peníze.
Zajímavá diskuze byla i o daních. Relativně dlouho jsme diskutovali, zda daň má být relativní anebo absolutní, po chvíli se vydělila skupinka žáků s dobrým prospěchem, kteří trvali na tom, že daň má být absolutní. Bylo zcela jasně vidět, že si uvědomují, že je to pro ně výhodnější a že tak zaplatí méně. Bohužel, jak už to tak bývá, žáci s horším prospěchem nedohlédli, že s relativní daní by platili méně a spíše věřili svým vrstevníkům, než učiteli, který se je snažil varovat.
Při diskuzi o zákonech bylo zajímavé, že žáci nepovažují krádež jídla za tak špatnou jako krádež nějaké věci. Zřejmě si říkají, že hlad člověka ospravedlňuje ke krádeži, zatímco touha po majetku nikoli.
Jeden z podnikavých žáků zjistil, že v nabídce speciálních věcí je molo a okamžitě ho napadlo, zde bude sloužit k chytání ryb. Poté co se dověděl, že ano, jal se přesvědčovat ostatní, aby souhlasili s jeho koupí. Nakonec celá třída hlasovala o tomto návrhu a výsledkem byla koupě. Toto jeho chování se mi zdá jako velmi zajímavé a je zde i první záblesk toho, jak by měl Rubikon fungovat.
Ostatní učitelé přistupují k Rubikonu velmi vstřícně a ochotně se podílejí na zápisu známek, ať již tím, že známky nadiktují pilotnímu učiteli nebo mu je vypíši na zvláštní seznam. Množí se i případy, kdy chtějí, aby byly do Rubikonu zapsány pokárání (za neplnění domácích úkolů) nebo odměny (i za odevzdání nalezeného mobilního telefonu).
V další fázi bych doporučoval přeci jenom zapracovat na obchodu, myslím, že by se dal velmi dobře využít ke vzdělávání směřujícího k finanční gramotnosti např. by tam mohli fungovat úročené půjčky. Bylo také dobře, aby co nejdříve začaly být k dispozici scénáře, abychom konečně mohli začít řešit etická dilemata.
Rodiče zatím Rubikon nekomentují, ale uvidíme na třídních schůzkách.