Projekt Rubikon - etická výchova

V současné době probíhají na různých úrovních diskuse o zavedení etické výchovy do systému základního školství jako doplňujícího vzdělávacího oboru vedle druhého cizího jazyka a dramatické výchovy.
Etická výchova se již od roku 1991 vyučuje jako volitelný, ale povinný předmět ve státním školství například na Slovensku. Další zemí, která má zařazen předmět etika v alternativě k náboženství v základním vzdělávání mezi předměty povinné je Finsko, které dlouhodobě patří k nejlepším ve všech výzkumech vzdělávání. V současnosti se diskutuje o povinném zařazení etické výchovy do kurikula také v Německu. V některých spolkových zemích je již povinně do výuky zavedena. K zemím, kde mají učitelé velký zájem o otázky etiky a etické výchovy patří též Rakousko, na základě výsledků OECD je zde 89 % pedagogů, kteří etické výchově věnují pozornost.
Zkušenosti nejen ze Slovenské republiky ukazují, že se etická výchova stala oblíbeným předmětem jak svým obsahem, tak formou zážitkového vyučování. Etická výchova posiluje důstojnost dítěte, vede k laskavým, vstřícným mezilidským vztahům, pěstuje dobré, pozitivní vlastnosti člověka, učí toleranci a schopnosti vcítit se do pocitů druhých.
Etická výchova tvoří neoddělitelnou součást výchovy, velmi úzce souvisí s mravní složkou výchovy, která se zabývá formováním názorů a přesvědčení ovlivňujících chování člověka tak, aby v životě jednal nejen podle legislativních norem a pravidel společnosti, ale také podle norem morálních.
Mezi cíle etické výchovy patří připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti; vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě; vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi.

Při výuce etické výchovy se využívají především metody zážitkové pedagogiky, které jsou doplňovány dalšími aktivitami, např. čtením či poslechem příběhů a pohádek, vymýšlením příběhů na daná témata, kresebnými a jinými výtvarnými činnostmi, prací s obrázky, nácviky jednotlivých dovedností, řešením modelových situací, situačními hrami atd. Velmi přínosné je využití projektové metody, která v ideálním případě integruje vybraná témata v učivu všech vyučovacích předmětů. Jedním z projektů, který se v současné době s úspěchem používá k aplikaci etických témat ve školách nenásilnou hravou formou, je projekt Rubikon. Hra rozvíjí komunikační a sociální dovednosti, jako je empatie, naslouchání, dovednost prosadit přiměřenými prostředky svůj názor, hledat společná řešení a přebírat za ně zodpovědnost, jednat nekonfliktně, ale s efektivním výsledkem. Žáci ve škole diskutují o morálních hodnotách, „učí se" slušnému a férovému jednání. To vše zábavným a pro děti přitažlivým způsobem.
Na závěr cituji slova prof. PhDr. Petra Piťhy: „ Zavedení etické výchovy do škol je nutnost. Škola bez výchovy není škola a společnost bez morálky nemá valnou budoucnost. Bude hynout na vnitřní krize a stane se snadnou kořistí tupé diktatury. Svobodný může být jen ukázněný, tj. vychovaný člověk. Neukázněný člověk o svou svobodu rychle přijde."

Expertní vyjádření k projktu Rubikon 

Předložený projekt patří k těm málo, které se primárně zaměřují na utváření mravní stránky osobnosti žáků. Pokud se - spíše výjimečně - morální (etická) témata do programu škol dostanou, pak mají většinou podobu nepřitažlivého a pro žáky nezajímavého a tedy také neúčinného moralizování. Takové přístupy jsou nejen neefektní, ale dokonce kontraproduktivní. Utváření mravní stránky osobnosti nelze rovněž postavit na pouhých zákazech, příkazech a následných trestech. V našich školách se bohužel takřka vůbec nepracuje s promyšleným a věku žáků přizpůsobeným rozvojem mravního cítění žáků.

Přitom zejména průřezová témata Rámcových vzdělávacích programů pro základní i střední vzdělávání  vytvářejí v současnosti školám dostatečný prostor k aplikaci etické výchovy do školních vzdělávacích programů. (Autor těchto řádků vydal v roce 2008 v nakladatelství Portál k tomuto tématu text s názvem Rozvoj morálního vědomí žáků.) Medotika posuzovaného projektu je univerzální a dá se uplatnit při výuce jakéhokoliv předmětu (tématu). Mezi odborníky i laiky panuje všeobecná shoda, že by se s výchovu charakteru mělo "něco" dělat. Projekt Rubikon je nadějný, nebot má řadu zřetelných předností. Především vychází vstříc potřebě i zálibě dětí a mládeže pracovat s počítačem. Dále nemoralizuje, ale staví před žáky úkoly problémově, dává jim možnost hledat alternativní řešení, pracuje s příběhem, který má výrazný motivační náboj (hrový prvek). Projekt je flexibilní s možností výstupu z programu do "reality" třídy, školy, ale i obce a pod. a opětovného návratu do "školní počítačové hry". Jeho další velkou předností je skutečnost, že bude vytvářen (a ověřován) za aktivní účasti řady základních škol, které se s velkým zájmem jako partneři projektu přihlásili. Tím bude vlastně docházet k průběžné korekci vytvářených programů, neboť jejich funkčnost bude neustále ověřována.

Garanci serióznosti projektu je i partnerství Etického fóra ČR, neboť jeho zástupci mají bohaté zkušenosti se školením učitelů v zážitkových metodách výuky etické výchovy.

Přejme si, aby podobné projekty našly dostatečnou finanační a materiální podporu a také, aby nadále nebyly výjimkou. Projekt vřele doporučuji k realizaci.

Odborné vyjádření k projektu Rubikon 

Projekt Rubikon je jedním z nevelkého počtu projektů, které cíleně a přitom hravě a pro děti, jimž je určen, nenásilně utváří mravní stránku osobnosti žáků. Na základě různých herních aktivit, které simulují reálné problémové situace, musí děti řešit řadu etických dilemat, učí se správně rozhodovat, spolupracovat, pomáhat si. Hravou formou jsou navozeny také situace zaměřené na řešení mezilidských vztahů, multikulturní problematiky, ekologických témat atd. Velkou předností projektu je dále nemoralizování, ale promyšlená práce s příběhem a využítí zájmu současné mládeže o práci s počítačem.

Projekt je zpracován experty nejen z oblasti informatiky, ale samozřejmě také pedagogiky, psychologie a dalších oborů. Jedná se o projekt věkově přiměřený a především značně potřebný, zejména v souvislosti s přibývajícími sebedestruktivními na agresivními jevy u dětí a mládeže.

Projekt Rubikon dle mého názoru odpovídá potřebám a trendům moderního školství a doporučuji jej k realizaci.

Se záměrem projektu Rubikon jsem se seznámila v lednu letošního roku. Smyslem projektu je spojení výchovného a vzdělávacího působení na žáky pro ně přijatelnou a přitažlivou formou.

Projekt je postaven na integračním principu. Umožňuje, aby se do vzdělávání formou hry zapojily vedle dětí zdravých i děti s handicapem, aby se uplatnily děti nadané k učení i děti nadané k manuální práci. Všem těmto dětem je dána příležitost pracovat samostatně a i v týmu, mít možnost prožít vlastní úspěch a těšit se z úspěchu týmové spolupráce.

Obsahová náplň projektu plně odpovídá cílům RVP ZV (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání). Projekt obohacuje výuku o výchovné prvky ve smyslu hodnotového poznávání. Projekt Rubikon mě zaujal svojí komplexností toho, co může žákům nabídnout. Projekt Rubikon klade nároky také na samotné učitele, kteří výuku projektu povedou. Domnívám se, že jde o příklad zajímavého využití možností, které dnes poskytuje modernizovaný vzdělávací program pro základní vzdělávání. Tento projekt nabízí velké využití pro partnery i školy, které se do něj zapojí. Osobně budu jeho průběh sledovat a ráda se seznámím s jeho průbežnými a záveřečnými výsledky.

Z výše uvedených důvodů doporučuji projekt Rubikon k podpoře z operačního programu fondů EU.

V průběhu června jsem byl pověřen zprostředkováním komunikace mezi akademií J.A.Komenského Jičín a základními školami zřizovanými městem Šumperkem. Po seznámení s obsahem projektu Rubikon jsem nabyl přesvědčení, že by mohlo být velmi zajímavé tento projekt realizovat nejen na jedné ze základních škol, která bude v Šumperkem partnerem projektu a bude pilotní školou, ale také na zbývajících čtyřech základních školách.

Vidím v projektu reálný potenciál zaujmout žáky ve školách, ve výuce i volném čase. Projekt si takto klade vysoké cíle v tom, že dokáže smysluplně zaplnit volný čas dětí, který je tráven často hraním her na PC a anonymní komunikací přes internet. Myslím, že by se mohlo podařit děti vtáhnout při jejich pravidelné činnosti do světa, který by byl nezávadný a mohl by je vychovat. Vidím v tom veliký potenciál, ale rovněž riziko, které vzniká při značném nároku na morální a etické kvality učitele, který bude vychovávat svou virtuální komunitu a mohl by ji začít snadno "ovládat". Věřim však, že program bude natolik propracovaný, že i samotné pedagogy povede k zodpovědnému chování. Projekt vidím jako přínosný při budování vztahů ve virtuální komunitě, vzhledem k různým příležitostem a životní situacím, které dokáže program modelovat. Myslím si, že je možné, aby se tyto vztahy promítly rovněž do reálného života třídních kolektivů a vztahu jednotlivců. Vzhledem ke své pedagogické zkušenosti učitele základní školy i zkušenosti ředitele školy vnímám důležitost nejrůznějších motivačních prvků v pedagogickém a výchovném procesu. Očekávám, že při realizaci projektu by opravdu mohlo dojít ke zvýšení motivace dětí ke zkvalitnění výukových výsledků a rovněž ke změně chování, které bude viditelně oceňováno vyučujícím. Pro tvůrce programu mám "své" doporučení, aby prostředí programu bylo dostatečně graficky zvládnuté, tak aby bylo pro žáky příjemné a motivující. Tento projekt považuji z nápaditý a přínosný při výchově k etickému jednání.

Velký nárůst sociálně patologických jevů v naší společnosti po roce 1989 vyvolal akutní společenskou potřebu věnovat se těmto nežádoucím jevům jak z hlediska systému prevence, tak z hlediska teoretického. Velmi alarmující je skutečnost, že přibývá na síle a brutalitě a snižuje se věková hranice pachatelů těchto nežádoucích jevů.

Domnívám se proto, že je nutné věnovat zvýšenou pozornost sociálně patologickým jevům zejména z hlediska systému prevence. A tady je příležitost užít celkovou výchovu.

Cílem etické výchovy je pozitivní ovlivňování postojů a chování dítěte a jeho základním předpokladem je prosociálnost. Prosociální chování je takové chování, které je zaměřeno na pomoc nebo prospěch jiných osob nebo společnosti bez očekávání nějaké odměny nebo osobních výhod a jehož motivem je vnitřní potřeba člověka. Takové chování však vyžaduje vyzrálého člověka, který se vyznačuje zejména komunikativností, kreativitou, zdravým sebevědomím, pozitivním vztahem k druhým a schopností orientovat se v životě. Zásady prosociálního chování tvoří jakési mravní normy, jejichž úlohou je chránit určité etické hodnoty, bez kterých je spolužití lidí prakticky nemožné a bez kterých by se člověk nemohl považovat za šťastného.

Vzdělávání je mnohem více než jen poskytování znalostí a schopností. Je také třeba otevřít dětem oči, aby viděly potřeby a práva ostatních a vybudovat jejich přirozený pocit empatie a pocit zodpovědnosti k ostatním lidem. V posledních desetiletích došlo k určitému potlačení vlivu nositelů a šiřitelů etických norem. To vedlo zejména po pádu komunistického režimu k devastaci etických principů v chování společnosti i jednotlivců a posunu do oblasti špatných mezilidských vztahů, egoismu, poživačnosti a materiálnímu konzumu. Musíme tedy ukázat našim dětem, že budoucnost světa je v jejich rukou a pokud si přejeme vytvořit soucitnější a spravedlivější společnost, musíme je naučit být zodpovědnými a soucitnými lidskými bytostmi. Když vychováme děti tak, že budou mít jen znalosti, bez soucitu a empatie, jejich postoj k ostatním bude pravděpodobně směsí závisti k těm, kdo jsou postaveni nad nimi, agresivní soutěživosti ke kolegům a prohrdání těmi méně úspěšnými. Musíme tedy dětem ukázat, že základní lidské hodnoty jsou důležité a musíme jim rovněž pomoci si tyto hodnoty vytvořit. A zde se v plné míře může uplatnit etická výchova, která probouzí a rozvíjí dispozice a způsobilosti k prosociálnímu chování a současně upevňuje pozitivní charakterové vlastnosti každého jednotlivce.

Nároky etické výchovy na osobnost učitele i žáka jsou vysoké, proto si vynucují zcela novou, specifickou práci. Jednou z cest by byl projekt zaměřený tímto směrem. Využívá technologie, které žáci znají, ovládají, a které je baví. Vítáme tedy aktivity, které projekt obsahuje a podporujeme jeho zaměření.

V první polovině roku 2007 jsem se poprvé zúčastnil prezentace Projektu Rubikon - Škola hrou v 21. století. Již tehdy mě myšlenka projektu velmi zaujala. Jedná se o unikátní a nápaditý vzdělávací projtekt se snahou propojit nejmodernější prvky multimediálního svět s rozhodovacími, dovednostními a vědomostními stránkami výuky až po etická dilemata a motivaci žáků k vlastnímu rozhodování.

O projekt jsem se začal zajímat podrobněji a osobně ho od jeho počátku velmi podporuji. Rubikon byl za období, kdy vznikla první myšlenak na jeho realizaci, rozpracován do nejmenších podrobností a vznikl tak rozsáhly, široce využitelný projekt s jasně stanovenými cíly a konkrétními představami o jeho využití při vzdělávání žáků.

Pro mě je Rubikon - Škola hrou v 21. století jeden z příslibů modernizace výuky nejen na základních školách, ale postupně se může stát obohacujícím prvkem všech stupňů vzdělávací soustavy.